Partnerské sbory

Německo

FFW Triebes

Spolek dobrovolných hasičů Triebes vznikl na základě vyhlášky královského úřadu zemské rady týkající se požární policie a zákona o pravidlech chování v případě požáru z 21. srpna 1886. Jelikož bylo povoleno zakládat sbory dobrovolných hasičů, byla podle této vyhlášky každá obec povinna zřídit místní hasičský sbor.

Po několika předběžných setkáních členové mužského sportovního spolku založili 13. ledna 1887 Spolek dobrovolných hasičů Triebes, jehož vznik byl v dubnu téhož roku potvrzen obecním úřadem. Úřad stanovil počet členů spolku – 60 mužů, kteří měli být vybaveni a oděni na náklady obce. Ke vstupu do Spolku dobrovolných hasičů Triebes se ihned přihlásilo 39 mužů.

21. dubna 1887
byly podepsány stanovy a každý příslušník spolku byl poté, co si podal ruku s tehdejším starostou Hupferem, povinen chránit majetek každého obyvatele obce Triebes stejně jako sousedních obcí před nebezpečím požáru. Originál protokolu a prvního seznamu podpisů ustavující schůze má ve svém vlastnictví sbor místních hasičů. Prvním velitelem požární jednotky byl zvolen Hermann Schieblich, jeho zástupcem Hermann Rother. Okresním vedoucím požární jednotky jmenoval úřad zemské rady zednického mistra Augusta Feistela.

1889
V Triebesu se konalo první valné shromáždění hasičského spolku knížectví Reus, Hermann Schieblich byl při této příležitosti zvolen novým okresním velitelem požární jednotky a na jeho místo nastoupil Franz Fuchs.

1890
Julius Rohn z Greizu dodal Spolku dobrovolných hasičů města Triebes novou požární stříkačku za 1300 říšských marek.

Na přelomu století se v Triebesu rozvinula různá průmyslová odvětví a vznikl tak například podnik na předení juty a tkalcovna v Gera, výrobna litoponu, závod na výrobu nábytku, výrobna pryže a výroba pekařských strojů, která dnes jako jediná z těchto druhů výrob ještě existuje. Tyto okolnosti měly samozřejmě velký vliv na rozvoj hasičského spolku a obec Triebes v této době zakoupila automobilový žebřík Magirus za 1163 říšských marek.

1907
Byl v Triebesu vybudován vodovod a díky tomu bylo při likvidaci požáru k dispozici 62 hydrantů. Poté byl zakoupen cisternový vůz, což vedlo ke snížení předepsaného stavu na 40 osob.

1912
V tomto roce proběhla řada změn. Byla schválena 3-letá služební doba a zformoval se jak povinný, tak i dobrovolný hasičský mužský sbor. V této době bylo zakoupeno i nové vybavení, nový vůz a systém protikouřové ochrany. Na bývalém školním dvoře byl položen základní kámen požární zbrojnice, která existuje dodnes.

Ve třicátých letech, v době národního socializmu, byly dobrovolné hasičské spolky podle zákona rozpuštěny a namísto nich byla aktivována požární policie. Kvůli válečným událostem v Evropě v zemi nebyli skoro žádní muži a právě v této době se zformovaly první ženské požární skupiny. Tak tomu bylo i v Triebesu.

Po konci války měli organizaci hasičského sboru ve svých rukou okupační mocnosti, Členové dobrovolných hasičských spolků, které nyní opět započaly svoji službu obcím, obdrželi speciální průkazy, které jim umožňovaly při nebezpečí požáru opouštět domy i v noci, neboť právě to bylo v prvních měsících po konci války v našem regionu zakázáno.

Technická úroveň našeho hasičského sboru zahrnovala v této době dvě přenosné požární stříkačky, jednu ruční stříkačku a jeden vojenský vůz značky Steyer, který sloužil i jako vůz pro hromadnou přepravu mužstva. Postupem času byl vůz předělán na vlastní výkon a upraven dle aktuálních potřeb.

Na začátku padesátých let došlo k reorganizaci požárnické činnosti v nově založené Německé demokratické republice a spolky dobrovolných hasičů byly podřízeny ministerstvu vnitra / útvaru F.

1956
Podnikl náš hasičský sbor pod vedením tehdejšího velitele Horsta Deckera první krok směrem ke sjednocené Evropě. Došlo ke zpečetění jedinečného přátelství s partnerským hasičským sborem v Kostelci n.O. v tehdejší ČSSR. Toto přátelství již trvá více než 56 let a snad bude trvat i nadále v rukou našich příštích generací.

8. června 1955
Obdržel hasičský sbor obce Triebes od velitele požární jednotky z Gera svůj první požární vůz, ojetý LF-8 na podvozku Mercedes Benz s přívěsným vozem. Důvodem bylo založení centrálního velitelství, do kterého byl Spolek dobrovolných hasičů v Triebes též integrován.

V srpnu 1963
Byl spolku předán nový požární vůz na podvozku S-4000 s přenosnou stříkačkou 8 a navijákem hadic. To byl velký technický pokrok pro přátelé našeho spolku a pro zajištění požární ochrany v regionu. V roce 1979 byl tento vůz vyměněn za nový terénní požární vůz 8 s transportním přívěsem na přepravu hadic na podvozku Robur. V tom samém roce získal spolek ještě jeden ojetý hasičský vůz 16 na podvozku S-4000, který byl předtím používán v obci Lobenstein. Díky tomu měl hasičský sbor města Triebes v případě nasazení přímo na místě zásobu vody 2400 litrů a mohl tak rychleji a efektivněji zasáhnout proti vzniklému požáru.

Hasičský vůz 16 s nádrží byl v roce 1984 nahrazen novým TLF-16 na podvozku W-50. I tento typ pojal 2400 litrů vody, ale k výbavě vozu patřila i vestavěná nádrž s pěnidlem a vodní dělo na střeše.
Díky tehdejšímu veliteli Harrymu Freundovi a jeho dobrým vztahům ke státní správě a ostatním hasičským sborům v kraji bylo v roce 1988 možné rozšířit vozový park našeho hasičského sboru v Triebesu o výsuvný žebřík na podvozku S-4000. Ten sice nebyl nový, ale slouží dodnes a jedná se o poslední z tehdy vyrobených 39 výsuvných žebříků tohoto typu, které jsou ještě aktivně používány hasičskými sbory v Německu.

Po sjednocení Německa si Sbor dobrovolných hasičů v Triebesu i nadále zachoval svůj status v oblasti protipožární ochrany a civilní obrany v tehdejším okrese Zeulenroda a později okrese Greiz. V červnu 1993 poskytnul okres nový hasičský vůz 16 s přenosnou stříkačkou 8. Vůz byl sice integrován do civilní a protipožární obrany okresu Greiz, mohl být však plně využíván i spolkem v Triebesu k místní protipožární ochraně. Z toho důvodu byl plán města Triebes na koupi nového hasičského vozu 8 pro místní spolek hasičů bezpředmětný. Starý vůz s přívěsem na podvozku Robur byl poté až do obstarání vlastního malého hasičského vozu zapůjčen sousední obci Weißendorf. Po jeho navrácení do spolku města Triebes ho až dodnes používají hasiči junioři za účelem výcviku.

Kvůli vzrůstajícímu počtu zásahů, např. při dopravních nehodách a odstraňování olejových skvrn, které také nyní patřily k úkolům hasičského sboru, zakoupilo město Triebes v roce 1994 zásahové vozidlo na podvozku VW-T4. Díky vestavěné záchranné sadě bylo možné poskytovat tu nejlepší a nejkvalitnější pomoc.

1997
Bylo možné díky finanční podpoře spolkové země v kombinaci s vlastním kapitálem města Triebes poskytnout hasičskému sboru nový hasičský vůz 16, vybavený nádrží, na podvozku Mercedesu Benz. TLF-16 na podvozku W-50 byl poté vyřazen z provozu a prodán hasičskému sboru v Röhrsdorfu v Sasku, kde byl ještě do loňského roku používán.

2006
Sloučením měst Zeulenroda a Triebes v roce 2006 se změnila i struktura hasičského sboru.
Triebes je od té doby místní částí hasičského sboru a spadá pod městské požární velitelství obce Zeulenroda-Triebes. Tehdejší velitel města Triebes Berthold Pfeil převzal jako zástupce městského velitele Franka Tschochnera vedení hasičských sborů našich dvou sloučených měst.

Sbor dobrovolných hasičů v Triebesu je vedle meziregionálního sboru v Zeulenroda druhým největším hasičským spolkem v našem městě a tím i nadále plní důležitou úlohu při civilní obraně a protipožární ochraně v našem regionu.

Svůj význam si však zachoval i v okresu Greiz. Náš sbor je integrován v systému civilní obrany a přepravy nebezpečného zboží tohoto okresu, v rámci něhož je k těmto akcím povoláván.

Slovensko

Turá Lúka

Historie dobrovolného hasičského sboru Turá Lúka
Z Turolúckej hasičské kroniky se dozvídáme, že 6. srpna 1890 zasedající Obecní výbor dal podnět zřídit hasičský sbor. Jeho zakladateli se staly turolúcki občané, statkář Adolf Haberfeld, evangelický učitel Vilém Bada a malý rolník od holiči zpoza Kýčera, Štefan Holič – Úradský, který byl zároveň služnému při obecním úřadě. Odtud se zachovalo příjmení Úradský.

1895
Byla zakoupena ruční stříkačka, kterou při hašení museli táhnout 4 osoby a často se měnit. Práce se stříkačkou byla velmi namáhavá, ale byl to už stroj na čtyřech kolech, tažený koňským spřežením, tedy mobilní. Hasiči se ji naučili velmi rychle používat při výcviku a poprvé naostro byla použita při hašení požáru stodoly a stáje u Haberfeldovcov v roce 1910.

1923
V roce 1923 tehdejší notář Šrútek organizuje nových členů Pavla Foltína, Bohumila Šteberla, Pavla Smolíčka, Rudolfa Hrdlička, Elemíra Haberfelda, Martina Oběd a dalších, kteří začínají pracovat a sbor se snaží různými akcemi, ať už zábavami nebo divadly, získávat finanční prostředky.

1930
Začátkem 30-tých let vzniká silný sbor, který je schopen zajišťovat základní požadavky svého účelu. Ze zápisu z 5. května 1931 se dozvídáme složení hasičského sboru a jeho činnosti. Velitel: Bohumil Štéberl, podveliteľ: Pavel Oběd – Herel, tajemník: Martin Foltín, pokladník: Štefan Šťastný, hospodář: Rudolf Hrdlička, strojník: Pavel Foltín a 18 členů dobrovolného hasičského sboru. Sbor se zúčastnil hašení požáru na Myjavě. Také na podzim v roce 1931 pomáhali hasiči při povodních.

1933-1941
Obec Turá Lúka zakoupila motorovou stříkačku „hrnků“, která byla v červnu 1934 před Národním domem v obci křtěni. Tehdejší starosta Pavel Škarítka ji předával hasičům na veřejné slavnosti s kuriózním projevem: „lidu! Je to dobrá věc, tu ji máte a važte si ji „. V těchto letech byla také vystavěna nynější budova hasičské zbrojnice. Dobrovolný hasičský sbor se stává silnou, vyspělou a technicky moderně vybavenou organizací. Na přelomu let 1940-41 vybudoval sbor dřevěnou 15 m vysokou sušárna na sušení hadic, která sloužila až do roku 1989. Během chmurných válečných let se i hasiči dokázali projevit ať už přímo v odboji v partyzánských skupinách nebo jako spojky a také v tajné aktivní činnosti.

1946 – 1956
Od roku 1946 do roku 1952 při lokalizování požárů naši hasiči podle zápisů v knize požárů zasahovali 16 krát. V roce 1946 bylo zakoupeno nákladní auto Praga av témže roce se chystá rozšíření a nastavení hasičské zbrojnice. I tato práce při všech poválečných potížích úspěšně pokračovala av roce 1950 stojí budova již v nynějším stavu. Protože auto Praga bylo nevyhovující, hasiči kupují Kanadu – Schevrolet v nepojízdným stavu a svépomocí pracují na její generálce. V tomto období se začíná činnost sboru rozrůstat zejména soutěžením. Organizuje se mládež již v základních školách. Vznikají žákovské družstva, pro které se soutěže stávají lákadlem. V roce 1952 jsme se zúčastnili soutěže na moravskoslovenském pomezí na šanci. Soutěžení se rozrůstá v rámci okresů a tak v roce 1953 na krajské soutěži v Trnavě získáváme ze 46 sborů západního Slovenska 1. místo. V roce 1956 od Okresní inspekce v Myjavě dostáváme speciální vozidlo Tatra 805.

1958 – 1970
Rok 1959 je rokem nástupu mladých, o čemž svědčí družstvo dorostu, které se v roce 1959 zúčastnilo celostátní soutěže v Bratislavě. Poprvé vzniká i ženské družstvo kráčející ve šlépějích mužů. Od roku 1965 pravidelně pořádali hasiči soutěž požárních družstev o „Podjavorinskej proudnici“, která si získala u našich občanů obdiv. Tato soutěž se opakovala 10 krát. Desátá soutěž o „Podjavorinskej proudnici“ se konala na Myjavě. Naši hasiči získali prvenství 5 krát. Ve stejných letech běžela i druhá soutěž „O přilbu kapitána Uhra“, které jsme se stali držiteli.

1973 -1980
V roce 1973 se hasiči svépomocí pustili do velké rekonstrukce hasičské zbrojnice – vybourání příček, generální oprava světelné i motorové instalace, vymalování všech vnitřních prostor, výměna tří dřevěných vrat za plechové a nastříkání vnější omítky. Zasedací místnosti se vybavily novými stoly a lavicemi, naftovými kamny a kuchyň plynovým sporákem. Pro potřeby organizace z vlastních prostředků byl zakoupen skříňový automobil Garant. Všechny tyto práce organizoval předseda Vladimír Foltín. Ke konci roku měla organizace 137 členů, z toho 28 žen. V tomto období výbor Dobrovolného hasičského sboru pracoval ve složení: Vladimír Foltín předseda Štefan Kubečka velitel, Ivan Majtán tajemník, Jan Belanský pokladník, Vladimír Durec, Pavel Krč, Jan Krč, Pavel Majtán, Jan Fabula, Jan Halabrín, Emília Klandúchová, Anna Šebíková , Jan Talonu a Pavel Talčík. Koncem roku 1978 dostala naše organizace nové zásahové vozidlo AVIA.

1985-1990
V roce 1986 dominují naše hasičky – ženy. Putovní pohár města Púchov získávají již popáté a tento tak natrvalo zůstal na Turé louce. V těchto letech, kromě menších zásahů, výcviky, soutěží, prevenci, zábav, zájezdů se začínáme účastnit i velkých veřejných a společenských událostí kde naši členové působí jako pořádkové hlídky – májová slavnost v roce 1990 na bradlech a také červnové folklórní slavnosti na Myjavě. V roce 1988 dostává zbrojnice novou střechu.

1992
26. srpna 1992 nás opouští po těžké nemoci dlouholetý předseda sboru pan Vladimír Foltín, který se svou prací a přístupem zasloužil o rozvoj a dobré jméno Dobrovolného hasičského sboru na Turé louce. Na jeho počest později vzniká i 10-letá tradice hasičské soutěže „Memoriál Vladimíra Foltína“, která se konala každoročně v období od roku 1997 do roku 2006. V roce 1992 do funkce předsedy nastupuje pan Vladimír Durec, jak dlouholetý člen výboru, zkušený a myšlence oddaný člověk, oceněný mnoha hasičskými vyznamenáními.

1996
V roce 1996 se družstvo dorostu – chlapců, postupně, přes okresní kolo prověrek připravenosti v Malých Levároch a regionální kolo ve Skalici, probojovalo až do republikového kola v Košicích. Zde obsadilo pěkné 5-te místo. Družstvo připravoval pan Pavel Majtán, který byl následně odměněn medailí Miloslava Schmidta – „Za zásluhy o výcvik.“ Období 90-tých let se v našem hasičském sboru vyznačovalo zvýšenou aktivitou žákovských soutěžních družstev ve hře Plamen, pod vedením Dany Sládková a Miroslavi Kvasnicový V roce 1996 Dobrovolný hasičský sbor Turá Lúka získává s pomezi 80 sborů první místo v soutěži aktivity hasičských sborů okresu Senica.

1997
V roce 1997 organizuje DHZ Turá Lúka I. ročník soutěže „Memoriál Vladimíra Foltína“. Tuto soutěž jsme začali organizovat na podnět mladých hasičů, kteří byli povzbuzeni svými nedávnými úspěchy a odhodlaní udělat opět po letech na Turé louce kvalitní hasičské akce. V roce 1997 postihla povodí řeky Myjava první velká povodeň v novodobých dějinách a dotkla se přímo ale i nepřímo mnoha našich členů. V tomto roce byl náš hasičský sbor vybaven čerpadlem VYDRA, sloužícím hlavně k vyčerpávání vody ze zaplavených sklepů a místností rodinných domů.

2000
Memoriál Vladimíra Foltína se po dohodě s fotbalovým klubem Myjava-Turá Lúka pro-rozvahový den poprvé do prostor a na plochu fotbalového stadionu Štěpána Halabrín. Tím tato soutěž získává na kvalitě a atraktivitě pro soutěžící ale i pro diváky. I v roce 2000 pokračujeme v zajišťování asistenčních hlídek během folklorních slavností Myjava 2000.

2002
V roce 2002 se oficiálně mění názvosloví v dobrovolné požární ochraně na Slovensku a název našeho sboru se tak mění na Dobrovolný hasičský sbor Turá Lúka a pojmenování budovy na Hasičská zbrojnice.

2004
V tomto roce jsme svědky a zároveň i součástí velkých změn, kdy se Slovenská republika stává členem Evropské unie. Na budově hasičské zbrojnice byla nahrazena siréna novým, moderním zařízením, s dálkovou spouštěcí automatikou. V roce 2004 dochází za podpory Města Myjava k rekonstrukci fasády hasičské zbrojnice a tato se tak stává nepřehlédnutelným objektem.

2005
V roce 2005 organizujeme na hasičské zbrojnici den otevřených dveří hlavně pro školáky a předškoláky ze Zams Turá Lúka.

2007
Rok 2007 je pro nás význanmý úplným organizačním oddělením se hasičských sborů v okrese Myjava od hasičských sborů v okrese Nové Mesto Nad Váhom a ustanovením Okresního výboru dobrovolné požární ochrany na Myjavě.

2008
Rok 2008 si my hasiči budeme pamatovat opět zejména ve spojení se živly, kdy jsme museli zasahovat při ochraně majetku našich spoluobčanů před velkou vodou a následně při likvidaci následků prudké průtrže mračen spojené s krupobitím 5. března 2008. Tyto okolnosti způsobily prudké vzdutí hladiny řeky Myjava během několika desítek minut kdy ani nebylo možné včas zareagovat nebo něco předpovídat.

2010
V roce 2010 navazujeme kontakty a přátelské vztahy s hasiči z Kostelce nad Orlicí, kde jsme se v letních měsících, na pozvání hasičů z Kostelce, společně s folklórní souborem Kýčer, zúčastnili hasičských oslav založení jednoho z Kostelecký hasičských sborů. Následně v sobotu dne 23. října 2010, na pozvání dobrovolných hasičů z Turé Lúky a za podpory Města Myjava, navštívili DHZ v Turé Lúce členové Hasičského sboru České hasičské jednoty Kostelec nad Orlicí – město s cílem navázání hlubších přátelských vztahů mezi hasiči obou sborů.